Italští výzkumníci zkoušejí algoritmus jak odhalit na internetu podvodníky.
Vše je zatím ve fázi testů. Ale již teď je průkazné, že při kladení záludných otázek a následném klikání na odpovědi reagují pravdomluvní jinak než lháři. Dostupné informace byly ověřeny u relativně malého počtu subjektů. U pokusu kterého se účastnilo čtyřicet jedinců v počítačové pracovně v Padově. Dvacet náhodně vybraných respondentů mělo za úkol lhát a dvacet hovořit pravdu. Celému pokusu předcházelo povinnost respondentů naučit se podrobné informace o lidech, za které se mají vydávat. Adresy trvalého bydliště, rodná a telefonní čísla, jména členů rodiny. Při komunikaci přes počítač výzkumníci na první pohled nepoznají, zda komunikují z jedním z dvaceti prolhaných nebo pravdomluvných lidí.
 
Lhát je do jisté míry snadné jako mluvit pravdu.
Aby se utvořil kontrolní vzorek, odpovídá se na snadné „klikací“ dotazy. Například: „Je 1. 1. 1980 datum Vašeho narození?“ nebo „Jmenuje se Váš syn Tomáš?“. Při tomhle zahřívacím kole nešlo rozeznat, kdo lže a kdo mluví pravdu. Pracovalo se totiž s dostupnými informacemi, které jsou vesměs snadno zapamatovatelné.
Forenzní psycholog Bruno Verschuere z Amstrdamské university, který byl pověřen celý experiment kriticky vyhodnocovat tvrdí že „Lhaní je ve své podstatě snadné téměř jako mluvit pravdu.“ Při pokračování testu musel však svůj názor přehodnotit.

U druhého testu totiž došlo k doplňujícím otázkám: „Narodily jste se ve znamení střelce?“ nebo „Jméno Vašeho syna jste vybral Vy nebo Váš partner?“ Otázky druhého typu měly vztah jak k falešným tak k pravým identitám zpovídaných osob. „Zde už byl rozdíl patrný.“ Souhlasí Verschuere. „ Ono zapamatovat si cizí datum narození je podstatně jednodušší než si v rychlosti uvědomit znamení zvěrokruhu které z datem koresponduje.“
Po této fázi mněli pokusné subjekty padla. Ale badatelé se museli pustit do podrobného testování. Monitorování totiž netušili, že jejich počítače jsou „napíchnuté“. Vědci tak mohli zjistit, za jak dlouho na danou otázku odpověděli a jestli správně, ale i dráhu kurzoru myši.

Trénovaní lháři dokáží vymyšlený příběh přednést jako básničku, uvádějí i přesné detaily. Ale položme si ruku na srdce, lidská paměť je děravá jak řešeto. Máme výpadky, nejsme si často jistí a v případě metaní nejpodrobnějších detailů se jevíme spíše jako prolhanec.
Pravdomluvní na doplňující otázky obvykle reagují automaticky, lháři potřebují čas,“ říká Monaro.“ Nedostatek zautomatizované pohotovosti se projeví v pohybu myši, reakční době, ale i v počtu chybných odpovědí.“