Bylo dva roky po druhé světové válce, když si dva mladí kluci řekli, že si splní svůj sen. Miroslavu Zikmundovi bylo osmadvacet a Jiřímu Hanzelkovi o dva roky méně.
·        Plány na cestu kolem světa měli v hlavě už dlouho.
·        Každý samostatně asi od dětství, ale společně od roku 1938, kdy se setkali na Vysoké škole obchodní.

Po válce se tedy definitivně rozhodli. Bylo jim ale jasné, že na cestu kolem světa nejsou schopni nikdy našetřit. Tak na to šli chytře. Domluvili se s výrobcem vozů Tatra, že to bude vlastně taková propagační cesta. Závod jim tedy dal k dispozici stříbrnou TATRU 87 a mohli vyrazit.
–         Nezklamali.
–         Jen v Nairobi uzavřeli kontrakt na šest tisíc vozů.
Hanzelka se Zikmundem projeli nakonec téměř celý svět. Na jejich cestách ale nebyly jen chvíle krásného dobrodružství, ale také takové, kdy se báli i o život. Takové horké chvíle prožívali na Kostarice, kde byli obviněni z krádeže. Naštěstí i tyto nesnáze překonali a mohli vyrazit za dalším dobrodružstvím.

Na dlouho měli zákaz cestování

Konec jejich putování přišel s rokem 1968, kdy oba cestovatelé veřejně kritizovali okupaci spřátelenými vojsky. Když ještě navrch Jiří Hanzelka podepsal Chartu 77, byla to poslední kapka. Oba slavní dobrodruzi dostali zákaz vycestovat a jejich práce měla být zapomenuta.
·        Přesto měli ještě velké plány.
o   Mezi ně patřila cesta do Austrálie.
·        Tato cesta se nakonec konala.
o   Ale dalo by se říci, že jen z poloviny.
Konala se za velice dlouhou dobu, až v devadesátých letech, a pouze s jedním členem ze slavné dvojice – s Miroslavem Zikmundem. Jiří Hanzelka byl v tu dobu vážně nemocný a na cestu se necítil. Zemřel roku 2003.
o   Oba cestovatelé byli prezidentem Václavem Havlem oceněni Medailí na zásluhy II. stupně.
Dnes je Miroslavu Zikmundovi devadesát osm let a stále žije aktivním životem. A na cesty se svým přítelem, Jiřím Hanzelkou, alespoň vzpomíná.